Sativex versus léčivé konopí

Rozhovor s Dr. Lester Grinspoonem, autorem knihy Marihuana - zakázaná medicína o léčbě konopím, prohibici a nových lécích na jeho bázi.
While marijuana is not addicting, learning about it is.Závislost nevzniká na konopí, ale na získávání vědomostí o něm.(Dr. Lester Grinspoon), překlad Libuše Bushka Bryndová


Gary Greenberg, psychoterapeut a profesor psychologie udělal rozhovor se známým americkým lékařem Dr. Lester Grinspoonem, průkopníkem léčby konopím, který vyšel v posledním čísle časopisu Mother Jones.
Grinspoon se domnívá, že léky jako Sativex nikdy nemohou předčit prosté kouření konopí, protože je u nich velmi obtížné stanovit správnou dávku individuálně vyhovující každému pacientovi. Tvrdí, že dosud nikdy neslyšel žádného pacienta říct, že třeba Marinol (lék ze syntetického THC) mu pomáhá stejně dobře jako kouřené konopí.
Výrobce Sativexu sice tvrdí, že lék je možno citlivě dávkovat podle potřeby pacienta, ale Grinspoon jejich tvrzení odmítá. Podle něj po vstřiknutí pod jazyk Sativex začne účinkovat až po nějakých 15 minutách, což je sice velký pokrok proti pilulkám Marinolu, ale pořád to ještě nestačí, protože při kouření je citlivost řádově v jednotkách sekund nebo minut.
Dalším problémem je skutečnost, že při vstřiknutí pod jazyk část roztoku steče jícnem do zažívacího traktu a začne působit až s přibližně hodinovým zpožděním. Vyplývá z toho tedy, že přesné vyladění dávkování, jímž se vychloubá výrobce, je pouhým marketingovým trikem, který má v očích veřejnosti učinit lék přitažlivější než přírodní konopí. Podobný názor má Grinspoon i na tvrzení výrobce, že po Sativexu nedochází k rauši či že jeho složení má stabilní poměr THC a CBD složek, protože se k jeho výrobě používají klonované rostliny.
Grinspoon připouští, že orálně podávané kanabinoidy mají své nezastupitelné místo v terapii. Platí to především u artritických onemocnění, kde je třeba dlouhodobá úleva, ačkoliv řada pacientů přesto dává přednost kouření před orálním užíváním, protože se po něm cítí lépe. (Poznámka BB: při užití v jídle se delta 9 THC při průchodu játry přemění na delta 11 THC, jehož účinek je pětinásobně silnější a trvá mnohem déle. Orální dávka se obvykle špatně odhaduje a je-li příliš vysoká, může přivodit i halucinace, často značně nepříjemného charakteru.)
Grinspoon se obává, že Sativex dopadne podobně jako jeho syntetický předchůdce Marinol – a to že bude u cílové populace pacientů spíše nepopulární a často používaný jen jako alibi pro nelegální léčbu kouřením konopí. Důvodů pro jeho odmítání pacienty, jimž je určen, vidí několik. Je to jednak již zmíněný problém s nastavením správné dávky, ale bude to nepochybně i jeho vysoká cena, která bude mnohonásobně převyšovat cenu přírodního konopí.
Již v současné době v USA často dochází k tomu, že pacienti léčící se konopím si nechávají od lékaře předepsat Marinol jen jako oficiální krytí pro případ drogových testů, jejichž pozitivní výsledek by mohl ohrozit jejich existenci. Grinspoon uvádí případ řidiče náklaďáku, který kouřil konopí kvůli artritickým bolestem, ale nechal si předepsat Marinol (který však nebral), když byly zavedené testy na THC, protože jinak by ztratil zaměstnání. S lékařským předpisem měl před úřady alibi, protože testy nedokáží rozlišit THC z Marinolu od stejné látky obsažené v konopí.
Jako největší problém Grinspoon vidí, že Sativex vytvoří další komerční tlak na to, aby konopí zůstalo zakázané, podobně jako tomu bylo po vynálezu Marinolu. Místo naplnění nadějí, které do tohoto léku vkládají antiprohibicionisté, by totiž mohlo dojít k pravému opaku a v zájmu prosazení nového léku by tlak mocných farmaceutických firem na zachování zákazu konopí ještě zesílil.
V další části rozhovoru Grinspoon vzpomíná na svého syna Dannyho, který v roce 1967, rok a půl před svojí smrtí, onemocněl leukémií. Chlapec měl problémy se snášením chemoterapie a úporně po ní zvracel Grinspoon zaslechl od známého onkologa historku o pacientovi, který vyřešil podobný problém se zvracením - tím že si 20 minut před chemoterapeutickou seancí zakouřil konopí - a zkusil totéž se svým synem. Výsledek byl neočekávaně skvělý a chlapci značně zlepšil kvalitu zbývajícího času žití.
Tato tragická životní zkušenost s účinky konopí nakonec Grinspoona přivedla k vědeckému studiu účinků této tolik zavrhované a očerňované rostliny. V době, kdy jeho syn onemocněl leukémií, si ještě konopí myslel, že je nebezpečnou drogou, ale když se o ně začal hlouběji zajímat, přišel na to, jak je obecně rozšířené povědomí o něm manipulované a mylné. Toto zjištění ho natolik rozhořčilo, že se ponořil do výzkumu účinků konopí a vydal o něm i u nás známou knihu "Marihuana – zakázaná medicína".
"Není to neškodná droga, ale je daleko méně škodlivá než alkohol a tabák. Skutečná škodlivost marihuany spočívá v způsobu, jakým na ni reaguje společnost. Tehdy se v USA za konopí zavíralo 300 tisíc lidí ročně, v současné době je to už přes 750 tisíc. Je z toho vidět, jak malého pokroku jsme dosáhli. Známe toho o toxických účincích konopí více než o všech ostatních drogách. Víme, že v podstatě není toxické. Výzkum určitě ukáže, že konopí se podílí na velmi důležitých mozkových funkcích. To mi vždycky říkal Carl Sagan," říká Grinspoon o konopí.
Byl to právě jeho přítel, velký astrofyzik Carl Sagan, který se ho po celá léta snažil přivést ke kouření konopí. Grinspoon tvrdošíjně odmítal s tím, že si tím jen ničí plíce, ale nakonec podlehl, když si poprvé zakouřil se svým synem během jeho těžké nemoci. Dalším podnětem k tomu aby začal konopí kouřit bylo slyšení před legislativním výborem massachussettského senátu, kde svědčil jako odborník na konopí. Jeden ze senátorů, velký odpůrce konopí, se ho otázal jestli užívá nebo někdy zkusil marihuanu. Grinspoon odvětil, že mu rád odpoví, ale ať mu pan senátor nejprve řekne, jestli by případná kladná odpověď z jeho strany pro něj učinila jeho svědectví více či méně důvěryhodnější. Senátora Grinspoonova odpověď rozzuřila, nazval ho drzounem a opustil jednání výboru. Grinspoon tehdy přišel domů a rozhodl se, že nadešel čas, aby konopí už konečně taky sám zkusil.
Na Greenbergovu záludnou závěrečnou otázku, jak mohl napsat knihu o konopí, aniž by ho předtím osobně vyzkoušel, Grinspoon vtipně odpovídá: "No, víte, já taky napsal knihu o schizofrenii, ale nikdy jsem jí netrpěl."